Certifikace a šťítkování domů a bytů není samozřejmě českým výmyslem, ale obdobné procesy existují ve většině zemí Evropské unie. Někdy jsou pravidla více méně podobná našim, jindy jsou zcela odlišná. Pojďme se tedy ve stručnosti podívat, jak jsou na tom některé jiné země Evropské unie.

Zavítejme nejdříve k našim východním sousedům na Slovensko. Zatímco v ČR stačí na vypracování průkazu energetické náročnosti budov jedna osoba, na Slovensku se celého procesu musí účastnit čtyři odborně způsobilé osoby. Každý odborník posuzuje jinou část budovy – topení, vytápění, tepelná ochrana domu, atd. Průkaz energetické náročnosti budov musí být hotový již před kolaudací, kdy se musí průkaz předložit. Výsledek přitom nesmí být horší než B.

Ve Velké Británii je největší rozdíl oproti ČR v odlišné certifikaci pro obytné a průmyslové budovy. U bytových domů je součástí posuzování i produkce emisí CO2. Všechny štítky musí být povinně uvedeny v elektronické databázi.

Ostatně elektronická databáze existuje ve většině zemí Evropského společenství. Nejinak je tomu i v případě Portugalska. Zde však štítky nejsou do registru vkládány pouze z informativního hlediska. V Portugalsku slouží registr průkazů energetické náročnosti budov i k jejich kontrole. Auditoři totiž mohou snadno podlehnout tlaku a vylepšit výsledné hodnocení budovy. Portugalská státní energetická agentura však má právo náhodného výběru průkazů z databáze a provést jejich kontrolu. Je tak sníženo riziko nekalých praktik, jako je úmyslné snížení energetické náročnosti posuzované budovy.

 

J. H.